Pages

Monday, February 16, 2015

K otázce ‚Zla‘


EXISTUJE ‚správné a nesprávné‘. Také existuje ‚dobro‘ (což je skutečný význam slova ‚Bůh‘). NIC TAKOVÉHO JAKO ‚ZLO‘ však neexistuje.

Tím chci říci jen to, že neexistuje nic takového jako zlé ‚síly‘, ‚bytosti‘ či ‚osoby‘ — existují pouze špatné, nebo dokonce strašné ČINY. Ty pramení z přesvědčení, která jsou již z podstaty věci nesprávná, obzvláště pak ZE SAMOTNÉ VÍRY VE ‚ZLO‘ nebo v jakousi věčnou ‚válku‘ či ‚boj‘ mezi ‚Dobrem a Zlem‘.

Toto velmi primitivní a nesprávné přesvědčení se stalo pro lidstvo prokletím na celá staletí. Kromě toho je i HLAVNÍ příčinou všeho, co zakoušíme a nazýváme ‚zlým‘.

Přesvědčení, že někteří lidé nebo skupiny LIDÍ jsou — inherentně a samy o sobě — ‚špatné‘ nebo ‚zlé‘ (například všichni Židé nebo všichni Němci), samo spěje ke svému naplnění. Právě toto přesvědčení je od počátku věků zodpovědné za nejstrašnější zločiny a zvěrstva!!! Neboť je-li někdo ‚zlý‘, pak nás samozřejmě Bůh ospravedlňuje k tomu, abychom s ním nakládali, jak uznáme za vhodné, a dokonce jej mučili nebo zabili!!!

Je samozřejmě pochopitelné, že slovem ‚zlý‘ označujeme mnoho strašlivých násilných činů, například zneužívání, mučení, vraždění, znásilňování, genocidu atd. Takové činy jsou zajisté NESPRÁVNÉ a zároveň i ‚špatné‘, neboť působí mnoho utrpení. A násilí jakéhokoli druhu není pouze nesprávné, ale také NEODPUSTITELNÉ.

Výraz ZLÝ se však pojí s jistým nebezpečím, neboť jeho používání posiluje přesvědčení, že lidé, kteří se dopouštějí neodpustitelně špatných a násilných činů, jsou sami v podstatě ‚špatní‘ nebo ‚zlí‘, místo aby za ‚špatné‘ nebo ‚zlé‘ byly považovány POUZE JEJICH ČINY NEBO CHOVÁNÍ.

Nebezpečí spočívá i v tom, že lidé nebo skupiny lidí, které jsou neustále označovány za ‚zlé‘, toho jednoho dne budou mít dost a řeknou si:

„Dobře. Jestli mě (nebo nás) VIDÍTE takhle, budu (budeme) se tak i CHOVAT.“

Ve skutečnosti jsou však i ty NEJSTRAŠLIVĚJŠÍ ČINY, jakých se člověk nebo skupina lidí může dopustit, na té nejhlubší úrovni vždy motivovány DOBRÝMI ÚMYSLY.

Potíž spočívá v tom, že naše dobré úmysly mohou být snadno POKAŽENY, POKŘIVENY a DEFORMOVÁNY — například jistými zkušenostmi z dětství, naším vlastním utrpením a v první řadě našimi vlastními přesvědčeními, obzvláště pak těmito:

1.      pomsta je oprávněná,
2.      ‚účel světí prostředky‘,
3.      VÍROU V SAMOTNÉ ‚ZLO‘, tedy přesvědčením, že jistí LIDÉ, nikoli pouze jejich činy, jsou nebo mohou být v podstatě ‚zlí‘.

Je nutné ZNOVU A ZNOVU UPOZORŇOVAT na paradox, že vůbec největší ‚příčinou‘ všech nejhorších a nejstrašnějších činů, zločinů a zvěrstev, zkrátka všeho, co označujeme za ‚zlé‘, je VÍRA ve ‚zlé‘ bytosti, lidi či síly (a nikoli pouze ve zlé činy).

V rozporu s tímto VELMI PRIMITIVNÍM PŘESVĚDČENÍM musím souhlasit s psychologem a mediátorem Marshallem Rosenbergem, který tvrdí, že „... kořenem násilí je samotný koncept zla či špatnosti. Když někoho označíme za špatného nebo zlého, vyvolává to v nás touhu jej potrestat nebo mu způsobit bolest... Rosenberg tento postoj srovnává s přístupem, s nímž se setkal v kulturách, ve kterých koncept zla neexistoval. V takových kulturách panuje přesvědčení, že když někdo někomu ublíží, je to proto, že není v souladu sám se sebou. Ostatní na něj pak pohlížejí jako na nemocného a podniknou potřebné kroky, aby mu opět pomohli nastolit harmonický vztah k sobě samému i druhým lidem.“

Teroristé, mučitelé, vrazi a zločinci, včetně těch nejhorších válečných zločinců a tyranů, nejsou pouze lidmi, kteří působí utrpení. Obvykle jsou také lidmi, kteří potřebují, aby ostatní skutečně pochopili JEJICH VLASTNÍ UTRPENÍ (toho se jim však možná nikdy nedostalo).

Je dobře známo, že lidé, kteří týrají nebo zneužívají děti, byli většinou v dětství sami týráni nebo zneužíváni. Podobně je tomu u lidí se sklony k násilí — převážná většina z nich byla sama násilí vystavena. A mnozí takzvaní teroristé jsou oběťmi státem financovaného teroru. V důsledku brutálních vojenských útoků na civilisty jim například hrozila ztráta domu, půdy, dětí nebo celých rodin.

Ve skutečnosti je tedy ‚zlo‘ pouze označením pro krajně nepochopenou podobu ‚patologického chování‘, které vyvěrá z pachatelova vlastního utrpení neboli patosu.

Ano, drazí čtenáři, pochopili jste mě správně. Skutečně TVRDÍM, že ani Stalin a Hitler nebyli ‚špatnými‘ nebo ‚zlými‘ lidmi, ať již spáchali cokoli a ať již jejich ‚osobnosti‘ vykazovaly jakkoli psychopatické, paranoidní či odpudivé rysy.

Také tvrdím, že lidé, které označujeme za ‚zlé‘, zpravidla nepotřebují pomstu a ‚trest‘, ale duchovní, psychologickou a etickou POMOC, obzvláště proto, aby pochopili vlastní klamná či paranoidní přesvědčení, aby pochopili, že ‚pomsta‘ nic nevyřeší a že „kdybychom se řídili pravidlem ‚oko za oko‘, byl by celý svět slepý“ (Gándí). Potřebují pomoc, aby pochopili, že i ti, vůči nimž cítí hněv či nenávist nebo je považují za příčinu SVÉHO utrpení, nejsou v podstatě ‚zlí‘ LIDÉ.

Abych se vyjádřil jasně: nevidím na pocitech hněvu, zatrpklosti, zloby, nebo dokonce nenávisti k lidem nic ‚nesprávného‘, neboť ti, kteří nedokáží cítit ‚nenávist‘, nemohou skutečně cítit ani lásku. Je však VELMI NESPRÁVNÉ považovat ty, vůči nimž cítíme hněv nebo nenávist, za ‚zlé‘ a snažit se jim ‚pomstít‘ ve stylu biblického Boha Otce.  

Nazvat KOHOKOLI ‚zlým‘, a to dokonce i vrahy, násilníky, mučitele nebo tyrany, jako byli například Stalin a Hitler, je ve skutečnosti ta nejprimitivnější a nejvíce zjednodušující odpověď na OTÁZKU, kterou si dosud málokdo položil: PROČ někteří lidé dělají druhým strašné věci?

Jednoduše říci, že dělají strašné věci, protože jsou ‚špatní‘ nebo ‚zlí‘, NENÍ VŮBEC ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ. To, že označujeme lidi za ‚zlé‘, nám na otázku, proč dělají to, co dělají, nemůže ani začít poskytovat ODPOVĚDI. Ve skutečnosti to znamená, že jsme si tuto otázku dosud ani NEPOLOŽILI!!!

Kdybychom se chtěli vážně zabývat otázkou ‚zla‘, museli bychom jeho kořeny hledat ve vžitých, avšak velmi zastaralých náboženských mýtech, přesvědčeních a ideologiích, jakož i způsobech, jakými tyto mýty byly a stále jsou používány a zneužívány.

Kdybychom se chtěli vážně zabývat otázkou ‚zla‘, museli bychom si, podobně jako jsem učinil v této eseji, také klást otázky ohledně samotné PŘEDSTAVY ‚zla‘ a ukázat si, jak byla a stále je používána a zneužívána těmi nejhrůznějšími způsoby, vedoucími k těm nejhorším, nejhrůznějším a nejstrašlivějším násilným činům a příkořím.
Chápání toho, co se nazývá ‚zlem‘, jak je předkládám v této eseji (a jak je také vysvětleno v Sethových knihách od Jane Robertsové), je pro lidstvo nesmírně důležité, neboť JEDINÝ způsob, jakým lidstvo může překonat všechny hrůzy, které označuje za ‚zlo‘, je nahlédnout, že pramení z víry VE ‚zlé‘ bytosti a síly. O to důležitější je pochopit, že všechny BYTOSTI, včetně LIDSKÝCH BYTOSTÍ, jsou v podstatě DOBRÉ, a to ať již jsou jejich činy jakkoli nesprávné, špatné, strašné nebo hrůzné.

Toto chápání ‚zla‘ nevnímám pouze jako svůj nebo Sethův podivný či výstřední názor, ale jako jediný skutečně autentický ‚křesťanský‘ přístup: ‚Chovej v nenávisti hřích, nikoli hříšníka.‘ Základní význam slovesa ‚hřešit‘ je ‚minout cíl‘. ‚Hříšníci‘ jsou jednoduše lidé, jejichž dobré úmysly se z rozličných důvodů ‚minuly cílem‘. Potřebují, a my ostatně také, chápající vědomí, které jim ukáže, jak k tomu došlo, nikoli SOUDY ohledně toho, jak jsou ‚ZLÍ‘, od lidí, kteří se staví do role Všemocného Boha. 

  



On the question of 'evil'

There is ‘right and wrong’. There is also ‘good’ (the meaning of the word ‘God’). But there is no such thing as ‘evil’.

By this I mean only there is no such as an evil ‘force’, ‘being’ or ‘person’ – only bad or even terrible acts. These come from beliefs that are fundamentally wrong – in particular the belief in ‘evil’ itself or in some eternal ‘war’ or ‘struggle’ between ‘Good and Evil’.

This most primitive and wrong belief has cursed humanity for centuries. It is also what is most of all responsible for all that we experience and label AS ‘evil’.

The belief some people or types of people are - innately and in themselves - ‘bad’ or ‘evil’ (for example all Jews or all Germans…) is a ‘self-fulfilling prophecy’. This very belief is what has been responsible, throughout the ages,  for the most terrible crimes and atrocities!!! For if someone is ‘evil’ one – then of course one has an ‘God-given’ excuse to do whatever one wants to them – even torture or kill them!!!

Of course it is understandable that the word ‘evil’ is used for many terrible acts of violence – such as abuse, torture, murder, rape, genocide etc. For these acts are certainly WRONG and also ‘bad’ – for they cause much suffering. And violence of any sort is not only wrong but unforgiveable.
But the danger in using the word EVIL is that it supports the belief that people who behave or act in   unforgivably bad and violent ways are themselves basically ‘bad’ or ‘evil’ – and not just their acts OR behaviour.  

The danger is also that people or groups of people who are constantly labelled as ‘evil’ may come to have enough of this and decide:“O.K. If that is the way you SEE me (or us) then that is the way we will ACT.” 

In reality however, even the most terrible acts committed by a person or group are, at their deepest level, always motivated by good intents.

The problem is that any person’s good intents can become easily CORRUPTED, twisted and distorted – for example by certain childhood experiences, by  their own suffering and, most importantly, by their own beliefs – in particular the beliefs that:  
1. revenge is justified
2. ‘the end justifies the means’, and
3. the belief in ‘evil’ itself  - the belief that certain people - not just their acts - are or can be basically ‘evil’. 

The paradox that must be pointed out again and again is the paradox that the single biggest ‘cause’ of all the worst and most terrible acts, crimes and atrocities – all those things which we call ‘evil’ is the belief in ‘evil’ beings, people or forces (and not just evil acts).

In contrast with this most primitive of ALL beliefs, I agree with psychologist and mediator Marshall Rosenberg, who argues:  

“… that the root of violence is the very concept of evil or badness. When we label someone as bad or evil, Rosenberg claims, it invokes the desire to punish or inflict pain...He contrasts this approach with what he found in cultures  where the idea of evil was non-existent. In such cultures when someone harms another person, they are believed to be out of harmony with themselves and their community, are seen as sick or ill and measures are taken to restore them to a sense of harmonious relations with themselves and others.”

Terrorists, torturers, murderers and criminals including the worst war criminals and tyrants – are not just people who cause suffering. They are usually people of a sort who need (but may never have never got) real understanding from others for their own suffering.
Thus it is well known that child abusers are mostly people who suffered abuse as children themselves. Similarly, many violent people are mostly people who suffered violence themselves.  And many so-called ‘terrorists’ are victims of state-sponsored terror – for example the terror of losing their houses, land, children or entire families to atrocious military attacks on civilians.

‘Evil’ is therefore really just a word for an extremely misunderstood form of ‘pathological behaviour’  - behaviour rooted in the perpetrator’s own suffering  or  pathos. Yes, dear readers,  you have understood me correctly. I AM saying that even a Stalin or Hitler was not a ‘bad’ or ‘evil’ person – whatever they did - and however psychopathic, paranoid or repulsive their ‘personalities’ might have been. I am also saying that those that are called ‘evil’ do not, in general, need vindictive ‘punishment’ – they need spiritual, psychological and ethical help – particularly help in understanding their own deluded or paranoid beliefs,  help in understanding that ‘revenge’ is no answer, help in understanding that “an eye for and eye makes the whole world blind”(Ghandi) and help in understanding also that even those who they feel caused them to suffer - or who they feel anger or hatred toward - are not basically ‘evil’ people.

Let me be clear. I see nothing ‘wrong’ with feelings of anger, bitterness or even hatred towards people  – for those who cannot feel  ‘hate’ cannot truly feel love either. But there is something very WRONG in seeing those you are angry with or feel hateful towards as ‘evil’ – and then seeking a type of God-like Biblical ‘revenge’ on them. 

Calling anyone ‘evil’ – even murderers, rapists, torturers or tyrants such as Stalin or Hitler - is really just the most primitive and simplistic answer possible for the question that still is so rarely even asked:  the question of WHY some people do terrible things to others?

To simply say that they do things because they are ‘bad’ or ‘evil’ is no answer at all. Not only does calling people ‘evil’ not begin to answer this question of why people do what they do – it does not even begin to seriously ask this question at all!!!

To seriously explore the question of ‘evil’ would mean searching for its roots in deep-seated but long outdated religious myths, beliefs and ideologies - and in the way these were and are still used and abused.

To seriously explore the question of ‘evil’ would also meaning questioning – as I have done here – the very IDEA of ‘evil’ – showing  the way in which it has been and still is used and abused in the most horrific of ways – in this leading to all the worst, most horrific and terrible violence and ‘wrongs’.  

The understanding of what is called ‘evil’ that I have presented here (and that is also presented in the SETH books of Jane Roberts) is of the utmost importance for humanity. This is  because, in the end, the only  way for humanity to overcome all the horrors we label as ‘evil’  is to see that they result from the belief IN ‘evil’ beings, forces or powers. This makes all the more important to understand that, however bad, wrong, terrible or horrific their acts are, all beings - including all human beings - are basically and essentially good.  

I see this understanding not only as some eccentric view of my own or that of Seth – but also as the only truly and authentically ‘Christian’ one too: ‘Hate the sin but not the sinner’. The root meaning of ‘to sin’ means ‘to miss the mark’. ‘Sinners’ are simply people whose good intents have, for any number of possible reasons – ‘missed the mark’. They – and we - need understanding awareness of how this came to be - not Judgement from those, posing as God Almighty. about how ‘EVIL’ they are!




Monday, February 9, 2015

Otevřený dopis panu Jiřímu Vackovi



Vážený pane,

Účelem mého nedávného článku „O mystifikaci v neo-východních kultech meditace“ bylo vznést důležité otázky velmi obecného významu, nikoli Vás osobně posuzovat jako jednotlivce. Proto v něm nikde nezmiňuji Vaše jméno.

Je škoda, že Vám na základě jediného mého článku, a to přestože jsem napsal mnoho různých esejí,  připadá zcela přijatelné neinformovaně a obhrouble posuzovat můj charakter (a vynášet soudy o Marxovi a Martinovi Heideggerovi). Zmiňujete mé jméno v samotném nadpise své eseje, ačkoli nemáte dostatek slušnosti, abyste napsal mé křestní jméno jmenuji se Peter, kdybyste to nevěděl, a dostatek odvahy, abyste na můj článek odpověděl v přímé a otevřené komunikaci se mnou.

Podle toho, co o mně píšete (pokud se mýlím, uveďte věci na pravou míru, prosím!), se zdá, že jste nečetl ani do hloubky nestudoval žádné z mých mnoha vydaných knih a nesčetných esejí, které jsou volně dostupné online, o kašmírském šivaismu, advaitě, józe, tantře a řadě dalších témat, a to včetně knih, jež se do hloubky zabývají vztahem mezi marxismem a indickou filozofií (viz má esej/e-kniha Rudra’s Red Banner – Marxism and Moksha či má kniha o Heidegger, Phenomenology and Indian Thought).

Kromě toho se také zdá, že necítíte žádnou odpovědnost podložit své závěry jasnými a logickými argumenty, které citují a vyjadřují se k více než jedinému řádku jediné mé eseje, na niž ve svém článku odpovídáte. V tomto dopise s Vámi však nebudu hovořit stejným způsobem, jakým se vyjadřujete o mně, ale raději se pokusím vznést dotazy ohledně několika Vašich tvrzení a uvést je na pravou míru, a to tak, že je přímo odcituji.   

O mém článku píšete, že „je zřejmé, že je odmítnutím učení Ramany Mahárišiho a s ním i nauky, kterou hlásal Mojžíš, Ježíš, Sokrates, Šankara, celá advaita a nakonec i kašmírský šivaismus“. Usuzovat, aniž byste mě znal, že rozumíte mému vlastnímu výkladu Mojžíšova a Ježíšova učení, a to jak z pozice lidské bytosti, tak i etnického Žida, je zkrátka neslušné a drzé. Stejně neslušné je již dopředu usuzovat (pokud ovšem nepatříte ke Svědkům Jehovovým), že není nejmenších pochyb o tom, čím Mojžíšovy a Ježíšovy nauky v podstatě jsou.    

I tvrzení, že můj článek také „odmítá“ kašmírský šivaismus (který implicitně i explicitně odmítá advaitu védantu a představuje přechod k šivaistické advaitě stačí si přečíst vyjádření samotného Abhinavagupty k tomuto tématu), by velmi překvapilo všechny ostatní autory a čtenáře mých esejí a knih o advaitě jako takové a kašmírském šivaismu. Na konci článku přikládám několik recenzí, kdyby Vás to zajímalo...

Nyní se cítím nucen citovat další Váš výrok: Když čtu filosofické traktáty P. Wilberga a jeho spřízněných duší, tak si připomínám jeden výrok, tuším Ramany Mahárišiho: Kdybych se setkal s tím zmatkem od filosofů dřív, než jsem dosáhl poznání Já, nikdy bych Já nepoznal.

Mám tomu tedy rozumět tak, že Sokrates, Šankara, Utpaladéva a Abhinavagupta, u nichž mě obviňujete, že odmítám jejich učení, nebyli filozofové? Je-li tomu skutečně tak, pak bych rád věděl, jak chápete slovo filozofie.

Níže ve svém článku se zmiňujete o Heideggerovi, jediném mysliteli, o kterém vím, že strávil celá léta meditativním rozjímáním nad otázkou „Co je Filozofie?“ a jedna z jehož posledních esejí nesla název „Konec filosofie a úkol myšlení“.

Co se mě samotného týče, jak byste sám zjistil, kdybyste si přečetl mé paměti, o nichž se zmiňuji níže v tomto dopise, měl jsem své první duchovní zkušenosti raději je však nazývám metafyzickými zkušenostmi ještě předtím, než jsem věděl, co slova metafyzika a filozofie vlastně znamenají. A své první metafyzicko-filozofické pojednání neboli tantru jsem napsal na základní škole, dlouho předtím, než jsem přečetl jediné filozofické či metafyzické dílo a než jsem se seznámil se slovem tantra. Přesto mé pojednání již obsahovalo zárodek krátké knihy, kterou jsem napsal o více než padesát let později a nazval ji The New Spanda Karikas. Co se však Ramany Mahárišiho týče, z filozofického hlediska nacházím v jeho sebraném díle z převážné části právě to, co sám nazývá zmatkem, což je u tak osvíceného a uvědomělého muže velmi politováníhodné.

„Nevím, jestli si Wilberg uvědomuje jednu základní pravdu: lidský rozum je výtvorem Boha, a nikoliv Bůh je výtvorem rozumu. Mnozí akademičtí filosofové nás někdy přímo, někdy skrytě přesvědčují, že rozum je přiměřeným nástrojem k posuzování Boha, a pak jej, jeho závěry, nadřazují Bohu.“   

V tomto tvrzení naznačujete, že i já jsem akademický filozof. Tím nejsem, přestože jsem v oboru akademické filozofie absolvoval pečlivé vzdělání. Z formálního hlediska byl i Heidegger akademickým filozofem. Avšak jeho pohled na akademickou filozofii byl stejně kritický jako ten můj.

Zmiňujete „jednu zásadní pravdu“, že „lidský rozum je výtvorem Boha“. Přijímám sice podstatu sdělení, které se snažíte komunikovat, Vaše volba slov a jazyka, kterým tak činíte, však dává povstat řadě otázek. Váš jazyk již dopředu předpokládá, že víme, co je myšleno slovem rozum, a popisuje jej jako nějakou věc, která může být „stvořena“. Jistě se nemýlím, když se domnívám, že nezastáváte zjednodušující kreacionistický názor na stvoření, kdybych se však přece jen mýlil, opravte mě.  

Věnujme nyní pozornost otázce ohledně Heideggera. Píšete, že „Heidegger byl německý akademický filozof“. Z formálního hlediska je to samozřejmě pravda. Smyslem celého Heideggerova díla však bylo překročit letitou představu, že pravda je záležitostí pouhé formální správnosti daných výroků či tezí a tvrzení.

Namísto toho je celé jeho dílo a způsob myšlení stále považován za nejhlubší kritiku akademické filozofie v podobě, v jaké byla a stále je praktikována (… jako pouhé psaní o filozofech), a největší odklon od ní.

„Již v roce 1933 vstoupil do nacistické strany a nikdy z ní nevystoupil. Nacistická strana, NSDAP, nebyla na rozdíl například od komunistů stranou masovou, ale výběrovou. Shromažďovala tehdejší německou elitu.“

Je zajímavé, že píšete, že do strany vstoupil „již v roce 1933“, tedy v době, kdy se nesčetně mnoho lidí poprvé ocitlo pod tlakem a byli nuceni do strany vstoupit, aby si zachovali obživu a postavení ve společnosti, nezávisle na jejich postoji k národnímu socialismu.

„Nacistická strana, NSDAP, nebyla na rozdíl například od komunistů stranou masovou, ale výběrovou. Shromažďovala tehdejší německou elitu.“

Není tedy poněkud zvláštní, že hlavní nacistický filozof tehdejší doby napsal osobní dopis Adolfu Hitlerovi, v němž mu sdělil, že Heidegger má nežádoucí mystický vliv na německou mládež, k jeho myšlenkám je třeba přistupovat s největší nedůvěrou a neměly by být považovány za součást oficiální nacistické ideologie a filozofie?

Možná víte, nebo naopak nevíte, že o Heideggerově vztahu k národnímu socialismu bylo napsáno velmi mnoho děl, v nichž řada autorů vysvětluje, že jeho členství v NSDAP představovalo jeden z nejrozvratnějších pokusů o hluboké dotazování, a to proti oficiální linii strany, po skutečné podstatě toho, jak by národní socialismus mohl a měl být chápán a ztělesněn, aby nebyl zredukován na pouhou rasistickou politickou ideologii. Možná také víte, nebo naopak nevíte, že v NSDAP probíhaly prudké debaty ohledně toho, co výraz národní socialismus znamená či co by měl znamenat, v jejichž důsledku ze strany odešlo, bylo vyloučeno nebo zavražděno mnoho jejích členů! A přestože s radostí redukujete NSDAP na pouhou „zločineckou organizaci“, rád bych věděl, kde ve svých spisech se Ramana Maháriši nebo Vy sám zmiňujete o jakékoli soudobé zločinecké organizaci, například Federal Reserve Bank, Goldman Sachs, City of London, Bilderberg Group, Israeli Defence Force, USAF, Council on Foreign Relations, Mossad, NSA a CIA, abych vyjmenoval alespoň několik z nich. Poslední nese odpovědnost za smrt 1 000 000 miliónu lidí (v důsledku jednoho z mnoha převratů, které podporovala, podobně jako v Čile a jinde) jen v samotné Indonésii.

„Britské listy z 15. 1. 2014 uvádějí, že (Heidegger) byl antisemita, metafyzický rasista a věřil v německou národní revoluci, která zachrání svět.“

Obávám se, že fráze „Britské listy z 15. 1. 2014 uvádějí“ již sama o sobě prozrazuje mnohé. Táži se: zakládá se Váš názor na Martina Heideggera pouze na těchto či jiných povrchních informacích (z 15. 1. 2014!), nebo jste opravdu do hloubky prostudoval alespoň jedno jeho dílo nebo přinejmenším jeden jeho životopis, zakládající se na pečlivém a podrobném výzkumu? Jestliže jste tak neučinil, co Vás opravňuje k tak paušálnímu odsudku? Ve skutečnosti zníte jako onen nechvalně známý nacistický soudce, který předsedal demonstračním procesům a nedělal přitom nic jiného, než že křičel na obviněné, nadával jim, očerňoval je a utrhal jim na cti.      

„Jinými slovy (Heidegger) byl stejně jako většina Němců přesvědčen o jejich nadřazenosti nad jinými národy.“

To by vysvětlovalo (a ano, v tomto okamžiku se uchyluji k ironii), proč Heidegger tolik obdivoval jedinečnost a rozdíly mezi sanskrtem a ostatními východními či orientálními jazyky na jedné straně, a němčinou a helénskými jazyky na straně druhé. Choval tyto jazyky v takové úctě, že považoval za příliš arogantní jednoduše předpokládat, že jim v evropském kontextu vůbec můžeme porozumět, a s nimi i filozofiím, které se na nich zakládaly.

Postačí, když si přečteme Heideggerovu esej „Z jednoho rozhovoru mezi Japoncem a tázajícím se“ (první ve sbírce esejí nesoucí výmluvný název Na cestě k jazyku), abychom pochopili Heideggerovu obrovskou pokoru v jeho přístupu k východním a východoasijským jazykům, neboť tento rozhovor se zabývá tím, zda je vůbec možné adekvátně pochopit či přeložit do němčiny (nebo jakéhokoli jiného evropského jazyka) japonský výraz pro samotný jazyk!!!

„P. Wilberg tvrdí: Pociťování a cítění jsou nejzákladnějšími aktivitami toho, co nazýváme ryzím vědomím. Nikoliv. Základní činností nebo projevem vědomí je samovolné, nepřetržité a neměnné uvědomování vlastní, sebe si vědomé existence. Ta se nemění na rozdíl od pociťování a cítění, které se mění a někdy je přítomné, jindy nikoliv.“  

Zde na Vašich vlastních slovech, která podtrhávám, názorně ukazuji, jak ignorujete a/nebo nechápete zásadní rozdíl, o němž píši v mnoha svých dílech, a to mezi slovesem cítit či pociťovat a pocitech, podstatným jménem v množném čísle. Sám za sebe mohu říci, že v mém životě není ani jeden okamžik, kdy bych necítil a nepociťoval. Pokud, jak uvádíte, existují „okamžiky“, kdy ve Vás není cítění či pociťování „přítomno“, pak mi Vás může být jenom líto.  

Také Vám doporučuji, abyste si 1. přečetl mou esej o cítění, doteku a povaze těla nazvanou Touch, Aesthetics and the Language of the Tantras, a 2. abyste nevynášel černo-bílé soudy nad jakýmkoli mým filozofickým výrokem či tezí (nebo výroky jiných lidí) a neoznačoval je tak pouze buď za pravdivé, nebo naopak nepravdivé, jako by v každé takové souvislosti neexistovala řada hlubších otázek. To by totiž znamenalo v přímém rozporu s Heideggerovým myšlením, že pravdu samotnou lze zredukovat na pouhou vlastnost intelektuálních výroků či tvrzení o ní, což je jistě představa, kterou byste Vy sám považoval za „nepravdivou“!!!        

„P. Wilberg zaměňuje vědomí něčeho uvědomovaných předmětů za samo vědomí. Popírá prvotnost ryzího vědomí před uvědomováním si něčeho. Odtud již je jen krok k materialismu, který samotnou a nezávislou existenci vědomí popírá.“

To je naprostý nesmysl. Marx sám nebyl v jakémkoli konvenčním smyslu tohoto slova materialista. Možná byste si měl znovu přečíst jeho Teze o Feuerbachovi.  Každý, kdo si přečetl má díla, velmi dobře ví, že všechny mé práce o vědomí, v neposlední řadě i má stěžejní kniha The Awareness Principle, nepojednávají o ničem jiném než „prvotní povaze vědomí“ a rozlišují mezi vědomím samotným a vším, co si vědomí uvědomuje. Dosud jste neporozuměl mému zcela základnímu chápání nedvojnosti či advaity jako stavu neoddělitelné rozlišenosti, z jejíhož pohledu je vědomí naprosto neoddělitelné od všeho, co si uvědomuje, a zároveň naprosto rozlišené, stejně jako jsou dvě strany jedné mince či dva póly jednoho magnetu naprosto rozlišené a zároveň naprosto neoddělitelné. Zdá se však, že je Vám způsob myšlení, který zahrnuje jak to, tak i ono, cizí a raději byste se i nadále držel svého myšlení typu buď to, nebo ono.

A kdybych popíral „prvotnost vědomí“, proč bych pak vytvářel webové stránky, jako jsou www.thenewyoga.org a www.theawarenessprinciple.com, které jsou cele věnovány právě potvrzení jeho prvotnosti? A proč by hlavní mantrou mého učení bylo Vědomí je vším? Toto učení dokonce odmítá i samotnou představu objektů vědomí. Když se dotknete a tedy cítíte a pociťujete například tělo své milované, znamená to, že z něj tento pocit činí objekt vědomí? Snažím se zde sdělit, a píši o tom i jinde, že již způsobem, jakým mluvíte či píšete o objektech vědomí, na rozdíl od hlubokého, senzuálního a cítícího vědomí věcí a bytostí, používáte slova a fráze, které samy o sobě intelektuálně objektivizují jak věci, tak i lidi.    

Sám píšete, že „Bůh je láska a láska je Bůh“. Avšak to, že opakujete toto staré a prázdné klišé charakteristické pro hnutí hippies, neznamená, že se začínáte tázat po samotné podstatě lásky a po tom, co láska vlastně je. Jestliže je Bůh vědomí, nemá pak láska, o které píšete, skutečně nic společného s hlubokou cítící povahou vědomí, o níž píši a kterou odmítáte? Není snad láska právě schopností vědomí hluboce cítit a chápat ostatní bytosti? Pokud tomu tak není, jaká je tedy povaha této lásky a tohoto Boha, o nichž píšete?       

Jak můžeme milovat Boha či jakoukoli jinou věc nebo osobu bez schopnosti je chápat, poznávat a identifikovat se s nimi prostřednictvím cítění či pociťování tedy prostřednictvím cítícího či pociťujícího vědomí? Nebo snad máme na lidi nahlížet jako na pouhé objekty určitého pocitu lásky (podstatné jméno), který v sobě cítíme, místo abychom je vnímali prostřednictvím aktivity hlubokého cítění či pociťování (sloveso) a chápání a byli je s pomocí tohoto pociťujícího vědomí schopni plně přijmout a na základě cítění či pociťování se s nimi identifikovat?

Vnímám podstatu toho, co nazýváte nyní již prázdným a významu zbaveným výrazem láska, jako cítící či pociťující vědomí, hluboce cítící či pociťující aktivitu vědomí. Tuto myšlenku však odmítáte.

Píšete o lásce, hlavně pak o Boží lásce (což je poněkud zvláštní, pokud Bůh sám je láska), musím ale přiznat, že by mě zajímalo, jestli je ve Vašem učení a životě vůbec místo pro cítění či pociťování, a to i pro prosté lidské cítění, pociťování a pocity. A co jsou pak naše těla a těla všech věcí, nejsou snad těly cítícího vědomí a tedy i základním nástrojem a vyjádřením Božím nástrojem a vyjádřením a součástí Božího těla?

Místo toho se zdá, že se Vaše nauka v první řadě zakládá na konceptech dobra a zla. Není však prvotním zdrojem zla jednoduše nevědomost či a-gnóze nevědomost, kterou je třeba s láskou pochopit, místo abychom s ní bojovali či ji napadali? Přesvědčení, kterých se držíte, obzvláště pak Vaše víra v síly zla vedoucí od Boha, samy sebe posilují a samy také spějí ke svému naplnění. Nepomáhají nám překonat zlo, ale v důsledku nedostatku láskyplného a cítícího pochopení mohou dovést i lidi s nejlepšími úmysly ke krutým činům, které pak samozřejmě opět posilují jejich víru ve zlo. Víra v síly zla je základní chorobou a prokletím, jež sužovalo lidstvo po celé věky a stále je sužuje.

Celá situace je mnohem horší, je-li toto zlo identifikováno s jistou rasou nebo etnickou skupinou, ať již se jedná o Židy nebo o Němce. Z toho, co o mně píšete, zaznívá jasný podtón fóbie z Němců, nebo, což by bylo ještě horší, hluboce zakořeněná nenávist k Němcům jenom proto, že jsou Němci. Na to jsem si však dávno zvykl, neboť jsem byl již v dětství vystaven útokům jen proto, že jsem měl německé jméno a moji rodiče byli Němci, a to navzdory tomu, že moje matka byla židovská uprchlice z nacistického Německa a můj otec byl Němec nežidovského původu, který byl do roku 1935 aktivním členem německého odbojového hnutí, strávil rok ve vězení a pak byl nucen nelegálně překročit hranice a uprchnout do Československa, aby se vyhnul dalšímu uvěznění či ještě horšímu osudu. Tak se před svou cestou do Anglie ocitl v Praze, kde podle mě strávil nejlepší léta svého života, díky nimž si zamiloval jak Čechy, tak i českou hudbu. Otec byl muzikant a kapelník, jakož i člen snad jediné kapely v Německu, která se odmítla připojit k nacistickému svazu hudebníků a také odmítla povstat a uvítat samotného Goebbelse pozdravem Heil Hitler, když se dostavil na událost, na které hrála...

Uvítal bych, kdybyste demonstroval alespoň nějaké vědomosti a cítící pochopení ve vztahu k osobní minulosti a životům lidí, které ztotožňujete se silami zla, mezi něž, jak se zdá, patřím i já. Jelikož jsem vyrůstal v izolované rodině a komunitě židovských i nežidovských německých uprchlíků, kteří přežili nacistické Německo, již v útlém věku jsem se rozhodl, že nebudu mít klid, dokud nepochopím povahu a podstatu samotného národního socialismu v co nejširších politických a ekonomických souvislostech, jakož i na co nejhlubší filozofické úrovni bez zjednodušujících, rasistických a v zásadě destruktivních představ o inherentně zlých silách nebo zlých Němcích. Od té doby jsem dospěl k pochopení, že Německo nebylo ve skutečnosti zodpovědné ani za první, ani za druhou světovou válku (viz The Forced War od Davida L. Hoggana a Conjuring Hitler: How Britain and America Made The Third Reich od Guida Giacoma Preparata). Také jsem dospěl k souhlasu s Heideggerem, že vítězství nad Německem v obou světových válkách nevedlo k žádnému řešení otázek, s nimiž byl svět konfrontován před oběma válkami a jimž čelí i dnes. Na tyto otázky se nenaskýtají žádné jiné odpovědi než věčné, neméně kruté války, i ty však budou samozřejmě oprávněné a vzniknou díky představám o silách zla, s nimiž je nutné bojovat.

„Stejně tak jeho (Petera Wilberga) charakteristika jako autora s etnickým německým a židovsko-německým pozadím. Většina Němců a jejich příznivců je více či méně pod vlivem přesvědčení o vlastní, německé výjimečnosti a proto i nadřazenosti nad druhými.“

Jedná se o paušální a otřesně rasistické tvrzení, z nějž nepřímo vyplývá, že Vy a všechny ostatní národy a etnické skupiny jsou inherentně nadřazené „většině Němců“, není-liž pravda? Rozpoznejte mrvu ve vlastním oku, pane Vacku! A jestliže podle Vašeho názoru neexistuje nespravedlivé utrpení, proč si stěžujete na utrpení, které Němci způsobili Čechům a dalším národům a etnickým skupinám?

Neodporujete si snad, stejně jako když píšete o Osvětimi a ani slovem se nezmíníte o pronásledování Němců v poválečném Československu, jakož i o jedenácti miliónech Němců, z nichž většina zemřela v amerických koncentračních táborech a ti zbývající byli zavražděni ze msty nebo zahynuli v důsledku znásilnění či vyhladovění, a to po konci druhé světové války? 

Je mi líto, pane Vacku, ale nemohu přijmout tak jednostranné, úzkoprsé, protichůdné a rasistické duchovní názory, z nichž ještě k tomu čiší nevídaná pýcha.

„Přímo neuvěřitelné je obviňování Ramany Mahárišiho z neznalosti učení K. Mare a Nietzscheho a že se Maháriši neosvobodil z myšlenkové nevědomosti prostředí, ve kterém žil. Všimněme si, že všichni tři filosofové, které (Peter Wilberg) vyzdvihuje, jsou Němci. Takže, duchoborci, vzhůru do studia Marxova učení! Není však lépe si uvědomit, že Marx byl spoluzakladatelem komunismu a tím i všech hrůz s ním spojených, včetně komunistických koncentráků, jako byly gulagy, ale i náš Jáchymov?

Neplatí snad, že strom se pozná podle ovoce?“

Tento argument proti Marxovi je asi stejně inteligentní jako tvrdit, že všechny zločiny a masové vraždy spáchané křesťanskými křižáky byly ovocem Ježíše, podle kterého bychom ho měli poznat, a že je za všechny ty hrůzy zodpovědný! Argumenty na této úrovni jsou jistě hluboko pod úrovní Vaší inteligence, pane Vacku.

Pokud máte „... pochybnosti, jak rozsáhlé zkušenosti s duchovní praxí P. W. vůbec má“, jedná se o důležitou otázku. Možná by se Vám podařilo tyto pochybnosti rozptýlit, kdybyste se se mnou osobně setkal nebo si alespoň přečetl mé knihy pro začátek bych navrhoval mé paměti Memoir of Metaphysical Experiences, které vyšly pod názvem a můžete si je koupit nebo přečíst online na mé webové stránce.       

„Pravost každé nauky vždy prověřuje její praxe.“

Předtím, než nade mnou vyslovíte svůj velkolepý a nadřazeností čpící „Konečný Rozsudek“, byste si mohl nejprve promluvit s mými studenty a/nebo čtenáři a vyslechnout si jejich zkušenosti s  prověřováním praxe a přínosu mé nauky, a to včetně těch, kteří kdysi byli i Vašimi studenty.

„Nabádá nás, abychom neuctívali východní mistry.“ 

V tomto bodě musím v zájmu čtenářů tohoto dopisu uvést věci na pravou míru. Samotný nadpis mého článku hovořil o moderních „neo-východních kultech meditace“ a těch, kteří o sobě tvrdí, že mluví jménem dávných východních mudrců a jejich nauk. Nehovořil jsem o samotných dávných východních mudrcích a jejich naukách.

V jistém, velmi důležitém ohledu je však Vaše tvrzení, pane Vacku, naprosto správné. Rozhodně totiž nabádám lidi, aby „neuctívali“ žádné lidské bytosti, a to dokonce ani „mudrce“ či „duchovní mistry“, ať již pravé či falešné, staré nebo nové. Činím tak proto, že jakýkoli mistr (či dokonce bůh), který má vrozenou potřebu být „uctíván“ svými věřícími, následovníky či oddanými, není dle mého názoru skutečným či pravým bohem nebo mistrem. Je to tak jednoduché.

Pane Vacku, skutečně nejsem nějaký zlý démon. Jsem jen velmi osobitý myslitel a učitel a zasvětil jsem svůj život trvalému kladení si nových a důležitých otázek, aniž bych však jakýmkoli způsobem předpokládal, že jak odpovědi, tak dokonce i ty nejzákladnější otázky byly již dávno známy a zodpovězeny nějakým mistrem, a je tedy pouze třeba je předat prostřednictvím té či oné linie nebo tradice, ať již východní nebo evropské, indické nebo německé.

V jakém nudném a mrtvém duchovním světě bychom za takových okolností žili! Pak by totiž neexistovaly žádné nové odpovědi a žádné nové otázky, ke kterým bychom mohli ve své zkušenosti dospět, a žádný další vývoj nových druhů duchovních zkušeností či praxí, s jejichž pomocí bychom mohli tyto nové otázky a odpovědi prozkoumávat nebo je alespoň objevit.*   

Stejně jako Vy, i já věřím na správné a nesprávné. Na rozdíl od Vás nevěřím na boj mezi dobrem a zlem či nebožskými silami. Ve skutečnosti považuji toto přesvědčení za nesprávné, nikoli však zlé v tom slova smyslu, jak zlo chápete Vy. Proto i nadále naprosto respektuji Váš v podstatě dobrý záměr, který dal vzniknout celému Vašemu dílu a nauce, a to i přesto, že některé jejich prvky vnímám jako nesprávné či dokonce škodlivé.

 V tomto dopise žádám jen o to, abyste k mému dílu a nauce zaujal podobný postoj, založený na základní úctě, ať již s nimi sebevíce nesouhlasíte nebo se Vám nezamlouvají.    

V upřímné úctě Váš

Peter Wilberg 

*    1. Zvažme například otázku ega, která se v mnoha východních naukách a praktikách účinně pojí s jakýmsi prvotním hříchem. V mé a Sethově nauce je vědomí ega v podstatě chápáno jednoduše jako bodově omezené vědomí, na rozdíl od většího, prostorovějšího a transpersonálního pole vědomí, které je samotnou esencí božství a ryzího vědomí. Náš svět zajisté vypovídá mnohé o tom, jak je nebezpečné ztotožňovat vědomí jako takové pouze s vědomím ega neboli bodově omezeným vědomím do té míry, že dojde k naprostému zastření a ztrátě uvědomování neomezeného pole vědomí. V takovém případě se však z praktického hlediska není vhodné tázat, jak takzvané vědomí ega a jeho aktivity rozpustit nebo překročit, neboť bychom se bez něj nemohli soustředit na každodenní činnosti a podílet se na nich, ale raději jak docílit toho, aby vědomí ega a jeho aktivity zůstaly ve spojení a dostávalo se jim intuitivního vedení z jejich zdroje  a tím je právě pole vědomí neboli samo ryzí vědomí. Odpověď spočívá v docílení toho, aby vědomí ega ani nenahradilo, neomezilo, nezaplnilo či neodvádělo pozornost od tohoto božského zdroje, pole vědomí, ani z něj neučinilo pouhý objekt dotazování v podobě takzvaného . Toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím prvotní identifikace s polem ryzího vědomí, zároveň si však je třeba uvědomit, že samo ryzí vědomí umožňuje trvalé a nepřerušené pozorování ega a jeho každodenních aktivit, a tímto způsobem zabránit ztotožňování se s nimi. Bez tohoto rozpoznání budou mít lidé pocit, že svádí nekonečný boj mezi bodově omezeným vědomím a polem vědomí, mezi Já a egem, a studenti meditace budou neustále nabádáni, aby se svým hříšným egem bojovali. Toto je mou mantrou: ryzí vědomí ega není samo o sobě egem, stejně jako ryzí vědomí myšlenky, pociťování nebo pocitu není samo o sobě myšlenkou, pociťováním nebo pocitem, ale bezmezně plodným, tvořivým a obohacujícím zdrojem nových myšlenek, pociťování a pocitů. 2. Co se myšlení týče, považuji se za myslitele právě proto, že v jistém, velmi důležitém ohledu nemyslím. Tím chci říci, že to, co nazýváme myšlenímnezakouším jako něco, co dělám  jako duševní nebo intelektuální aktivitu. Místo toho se ve mně myšlenky jednoduše a samovolně objevují nebo povstávají. Povstávají ze světlem naplněného prostoru ryzího vědomí a hřejivé, temné a plodné hlubiny tělesného cítícího vědomí. Oba tyto prostory jsou na rozdíl od jakékoli aktivity typu myšlení nejbohatším zdrojem myšlenek


Přikládám několik recenzí mých knih od čtenářů, s nimiž jsem se nikdy nesetkal a nejsou mými studenty:

Tantric Wisdom for Today’s World

Peter Wilberg je skutečný guru v duchu nedvojného kašmírského šivaismu. Kniha Tantric Wisdom for Today’s World představuje jen malou část jeho tvorby a je působivou sbírkou žitého poznání, svěžích historických vhledů, praktik jógy vědomí a súter inspirovaných vzácnou a dávnou linií. Autor dává těmto naukám nový život a z knihy je jasně cítit jeho přímé poznání. Čtenáři i praktici nedvojné filozofie zde naleznou nesčetně příležitostí k transformaci své zkušenosti a vnímání. Autor zasvětil svůj život psaní knih a učení o Principu vědomí. Vřele doporučuji i jeho knihu s názvem The Awareness Principle, neboť obsahuje praktické rady, jak vědomí aplikovat v každodenních situacích, například při nemoci a v dalších terapeutických či léčebných souvislostech. Mnoho klenotů v podobě jeho autentické a hluboké nauky a díla naleznete na webové stránce

Tantric Wisdom for Today’s World / The Awareness Principle

S dílem Petera Wilberga jsem velmi dobře obeznámen. Dle mého názoru je jedním z nejtalentovanějších autorů naší doby, a to z několika důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že se jeho názory a díla zakládají na vědecké filozofii kašmírského šivaismu, obzvláště pak jedné jeho školy zvané trika šivaismus. Jedná se o nábožensky znějící pojmy pro nejdokonalejší filozoficko-vědecký systém v dějinách lidstva. Z různých důvodů je kašmírský šivaismus málo znám dokonce i v samotné Indii. Jeho hlavními tvůrci a představiteli byli v desátém a jedenáctém století Abhinavagupta a Kšemaraja, nepochybně dva z největších filozofů a učitelů v dějinách lidstva. Kvůli svému z větší části esoterickému obsahu a skutečnosti, že je většina hlubších nauk kašmírského šivaismu dostupná pouze v sanskrtu, zůstává jeho značný přínos pro svět z převážné většiny nevyužit.

Nyní vstupuje na scénu Peter Wilberg.

Přínos Petera Wilberga jako autora filozoficko-vědecké literatury nespočívá pouze v jeho novém a srozumitelném podání učení kašmírského šivaismu, ačkoli je formuluje dobře a výstižně, ale také v jeho zjevném pochopení, že kašmírský šivaismus tvoří systém vzorec či strukturu jinými slovy vědu, s jejíž pomocí může naprosto každý zakusit hlubiny vědomí na všech jeho úrovních.
Skutečná síla Peterovy moudrosti však pramení z jeho přímé zkušenosti těchto hlubších aspektů vědomí. Poskytuje tedy čtenářům své vhledy založené na vlastní zkušenosti, nikoli pouze na dohadech, domněnkách a rozumových závěrech. Osobně Petera neznám, jelikož však mám podobnou trvalou zkušenost, vím, že se jeho díla zakládají na přímé zkušenosti, jež se zrcadlí v jeho pracích a myšlení. Peter Wilberg získal maximální prospěch z dlouhodobé praxe metod kašmírského šivaismu a s pomocí jeho nástrojů vrhá světlo na některé klíčové oblasti vědy, života, náboženství a sociálních, politických a ekonomických myšlenkových proudů způsobem, který může podnítit dramatický pokrok ve všech těchto oblastech, pokud v nich ovšem tyto nástroje budou použity.   

The Awareness Principle

Rád bych Vám vyjádřil svůj vděk za neocenitelnou úlohu, kterou Vaše práce o Principu vědomí sehrály na mé cestě sebe-dotazování. Vaši webovou stránku věnovanou Nové józe vědomí (The New Yoga of Awareness) jsem objevil asi před dvěma lety a stále jsem se vracel k základům Principu vědomí, které mi velmi pomohly v mé snaze rozpoznat a ukotvit se ve vědomí, své skutečné podstatě. Velký užitek mi přinesly hlavně Vaše základní mantry:

·         Vědomí myšlenky není samotou myšlenkou.
·         Vědomí pocitu nebo emoce atd. není samotným pocitem nebo emocí atd. …

Také mi pomohla instrukce, že místo abychom používali zájmeno a říkali myslím, cítím nebo zakouším to či ono, máme si jednoduše říci: Je zde vědomí myšlení, cítění či zakoušení toho či onoho.

To jsou vše velmi praktické způsoby, jak rozlišovat mezi vědomím a jeho obsahy, a také velmi účinné pomůcky, jak rozpouštět možná ztotožnění.

Heidegger, Phenomenology and Indian Thought

Tuto knihu vřele doporučuji, jedná se o naprosto průkopnické dílo. Vyznačuje se smělostí, odvahou a originálním, svěžím úhlem pohledu. Není pochyb, že čtenáře podnítí k uvažování mimo rámec zažitých myšlenek existenciální filozofie. Je to útlá knížka, má 116 stran a je rozdělena na předmluvu a čtyři části. Musel jsem se zastavit a zamyslet nad každou stránkou.

Knihu je třeba číst pomalu. Zjistil jsem, že je plná klenotů, které jsou o to vzácnější, že rezonují s meditativním myšlením a meditativním prostorem. Při jejím čtení je třeba upustit od předpojatých představ o existenciální fenomenologii a naslouchat Wilbergovi s otevřenou myslí.


The Illness is the Cure

Jedním z nejpodnětnějších aspektů Vašeho díla je pro mě skutečnost, že z dávných či moderních zdrojů nebo vlastní vnitřní moudrosti vezmete nějakou základní pravdu a jasně a srozumitelně vysvětlíte, jak ji aplikovat prakticky v každé oblasti lidského života, v přímé vnitřní zkušenosti, ve vztazích, sociální a politické dynamice atd. Ve své nejnovější knize se nyní věnujete i  všeobecnému zdraví. Ještě důležitější je to, že Vaše aplikace nadčasové moudrosti v různých oblastech lidského života vrhá nové světlo na tyto oblasti a přináší důležité nové informace a úhly pohledu. Tento přístup v mnoha případech odstraňuje nepochopení a neporozumění a/nebo vyplňuje mezery ve vědomostech, které v těchto oblastech v důsledku kusého přístupu takzvané konvenční moudrosti v současnosti stále přetrvávají. 

Zde přikládám odezvy čtenářů, s nimiž jsem se nikdy nesetkal:

Troufl jste si vytvořit syntézu, kterou si ostatní neumí ani představit.

B.J.v-D

V poslední době jsem začal číst Vaše práce a s velkým nadšením čerpám poučení z nádherné celistvosti Vašeho génia, nezměrné duchovní hloubky a vzdělanosti. Setkání s takovou duchaplností a prospěšností mě vede k tomu, abych Vás oslovil, velmi Vám poděkoval a alespoň na dálku Vám potřásl rukou. Bezpochyby jste velkým darem pro lidstvo, svatý bratře, ukrytý všem přímo před očima!

R. K.  

Chtěl jsem Vám sdělit, jakou radost a vzrušení pocítí student jako já, když objeví Vaše dílo. Je zřejmé, že jste toho napsal více, než je možné za jeden lidský život stihnout, a když si uvědomíte, jak málo z nás alespoň začne oceňovat Vašeho nepochybného génia, možná Vás napadne, že házíte perly sviním.

D. Q.

Nemohu ani vyjádřit, co pro mě znamená to, že jsem objevil Vás a Vaše dílo. Četba Vašich knih The Awareness Principle, The Science Delusion a Heidegger, Phenomenology and Indian Thought pro mě znamenala mnohem více než pouhou čtenářskou cestu. Byl to transformační zážitek... hotové požehnání!
Nyní čtu knihu The New Spanda Karikas. Je plná neuvěřitelných vhledů. Vaše věty letí s větrem o závod, pokrývají celé kraje a království a má mysl se s nimi snaží udržet krok jako klaun na jednokolce. 
DĚKUJI VÁM za... všechno... co jste, jak by nejspíše řekl William Blake, hrdinně vytvořil v rajském ohni. Vaše dílo patří do budoucích archivů více osvícené planety. Modlím se, abychom tam jednoho dne dospěli.

C. Y.

Čtu Vaše díla a nechávám je ke mně promlouvat prostřednictvím mého života, myšlení, vztahů a ztělesňování. Vracím se  tomu, co jsem již přečetl, a znovu čtu celé texty, pak pasáže, pak věty a nakonec jen jednotlivá slova. I když jim třeba nerozumím, znovu a znovu se k nim vracím. Tam, kde chybělo pochopení, bylo přítomno volání Slova. Jsem nyní toho názoru, že jediný způsob, jak pochopit Vaše poselství a Vás samotného, alespoň ve Vaší roli autora a myslitele, spočívá ve srovnávání Vašich knih a témat, kterým se věnujete, abychom mohli poznat jejich základní systém hodnot a mnoho dosud netušených, avšak očekávaných způsobů bytí, k nimž nám otevírají cestu.

O. M.

Poznámka na závěr:

Tyto recenze připojuji ke svému dopisu jednoduše proto, abych Vám ukázal, že někteří lidé mi prokazují tu čest, že vynaloží potřebné úsilí a přečtou si mé knihy předtím, než (jak jste učinil Vy) označí celé mé dílo za pouhou akademickou filozofii nebo za projevy zlého Němce, který naprosto odmítá východní filozofii a obzvláště pak indické myšlenkové proudy!

Zřejmě nevíte, že mnoho německých myslitelů již od počátku devatenáctého století nejen obdivovalo indické myšlenkové proudy a čerpalo z nich, ale že se celé Německo po dlouhou dobu ztotožňovalo s Indií, považovalo se za Indii v Evropě a cítilo se utlačováno cizími mocnostmi podobnými těm, jež v průběhu třicetileté války vyhladily třetinu německého obyvatelstva.

Němečtí myslitelé také samozřejmě byli průkopníky na poli indologie, sanskrtských studií a lingvistiky obecně.

Německo nehledalo jedinečnost v nějakém pocitu nadřazenosti nad ostatními národy. Bylo jedinečné díky svému kulturnímu, uměleckému, hudebnímu a filozofickému bohatství, které ostatní národy již dlouho uznávaly a oceňovaly, a to ještě předtím, než se Německo stalo národním státem.       











An Open Letter to Mr. Jiri Vacek


Dear Sir,

My recent article entitled On the Mystification of ‘Self’ in neo-Eastern Cults of Meditation was intended to raise some important questions of very general significance – and not to pass any personal judgment on you as an individual. That is why I made no mention of your name.  

It is a pity that having read this single piece of mine  you find it perfectly acceptable, on the basis of just one among scores of essays, to pass ill-formed and crude personal character judgements on me (and also on Marx, and Martin Heidegger). You do include my name in the very title of your essay (albeit without the politeness to actually spell out my first name – which, in case you don’t know, is Peter – and  without the courage to respond to my article through direct and open communication with me.

It does also seem, from what you write about me (please correct me if I am wrong!) that you have not actually read or studied in depth any of my many published books and countless on-line essays on Kashmir Shaivism, Advaita, Yoga, Tantra and many other subjects – including books dealing in great depth with the relation between  1. Marxism and Indian Thought (see my essay/e-book entitled Rudra’s Red Banner – Marxism and Moksha, as well as my book on Heidegger, Phenomenology and Indian Thought.

In addition, it seems also that you feel no responsibility in what you write to present clear and reasoned arguments that actually refer to and cite more than a single line of that one essay of mine which you responded to in an article of your own. But in this letter here I will not respond to you in like manner - but instead seek to both correct and question a number of statements you make - and do so by citing them directly.

You write about my article that it “…clearly rejects the teaching of Ramana Maharishi, Moses, Jesus, Socrates, and Shankara, it rejects Advaita Vedanta as well as Kashmir Shaivism.” To assume, without knowing me, that you have any understanding of my own understanding and interpretation of Moses or Jesus – both as a human being and as an ethnic Jew – is simply an impertinence – as well as assuming in advance (unless you are a Jehovah’s witness) that there is no question of what exactly these teachings of Moses and Jesus essentially are.

To claim, in addition, that my article also “rejects” Kashmir Shavism (which itself was both an implicit and explicit rejection of Advaita Vedanta and a transition to Shaiva Advaita - one need only read Abhinavagupta himself on this) would come as huge surprise to all other readers and writers of my essays and books on both Advaita as such and Kashmir Shaivism – some reviews of which I append for your interest…

At this point I feel it necessary to quote another remark of yours: When I read the philosophical tracts of P. Wilberg and his kindred souls, I remember a certain quote, pronounced by Ramana Maharishi, I think: “Had I acquainted myself with the blether of philosophers before I realized the Self, I would have never realized it.”

Am I to take it then, that Socrates, Shankara, Utpaladeva and Abhinavagupta - whose teachings you accuse me of rejecting were not ‘philosophers’? If so, I would be interested to know how you understand the word ‘philosophy’?

Later you refer to Heidegger - the only thinker I know to have spent years meditating the question ‘What is ‘Philosophy’?’ and one of whose final essays was entitled ‘The End of Philosophy and the Task of Thinking’.

As for myself, as you see if you read the Memoirs I mention later on in this letter, I had my first spiritual experiences – or ‘metaphysical experiences’ as I prefer to call them – before I even knew what the words ‘metaphysics’ and ‘philosophy’ meant. And I wrote my first metaphysical-philosophical treatise or ‘tantra’ in primary school – also before having read a single work of philosophy or metaphysics or knowing the word ‘tantra’ – and yet this treatise already contained the seed of a short book I only came to write over 50 years later – entitled The New Spanda Karikas.  As for Ramana Maharishi however, I can find in his complete works little else, philosophically, than what he calls ‘blether’ – a great pity for such an otherwise very enlightened and aware man.  

I am not sure if Wilberg realizes one essential truth: human intellect was created by God, not vice versa . Many academic philosophers try to convince us, sometimes directly, sometimes covertly, that human intellect is an adequate tool with which we can judge God and regard their own conclusions as superior to God.

Here you imply that I too am an ‘academic philosopher’. That I am not - even though, I have had rigorous training in academic philosophy.  Formally, Heidegger too, was an ‘academic philosopher’. But his view of ‘academic philosophy’ was as critical as mine is.

As for the “one essential truth” you refer too, namely that the “human intellect was created by God”, whilst I have no problem accepting the essential message you are seeking to convey here, I do see questions in the words and language with which you say it - which assume in advance what is meant by the word ‘intellect’,  present it as some ‘thing’ than can be “created”. I am sure I am correct that you do not have a simplistic ‘creationist’ view of ‘creation’ – but again, correct me if I am wrong.
But let us move on to the question of Heidegger. You write that “Heidegger was a German academic philosopher.” Formally correct, of course. But the whole message of Heidegger’s work was to transcend the age-old notion that truth was a mere matter of the formal correctness of any propositions or assertions.

Instead, his entire work and manner of thinking was and is still seen as the biggest break from and deepest critique of ‘academic philosophy’ as it was - and still is - practiced (…reduced to a mere practice of writing about philosophers). 
Already in 1933 he joined the NSDAP and never left the party. Unlike the Communist Party, the NSDAP was quite selective and gathered under its auspices the contemporary German elite.
It is interesting that you write, “already in 1933”, i.e. referring to a time at which membership of the NSDAP first became a demand and pressure on countless individuals wishing to preserve their livelihood and position – whatever their attitude to National Socialism. 

Unlike the Communist Party, the NSDAP was quite selective and gathered under its auspices the contemporary German elite.

Is it not strange then, that the chief Nazi philosopher of the time wrote a personal letter to Adolf Hitler saying that Heidegger had a ‘corrupting’ mystical influence on German youth, that his thinking should be treated with great suspicion - and not seen as a philosophy in line with ‘official’ Nazi ideology and philosophy.  

You may – or may not – be aware of the huge amount of literature on Heidegger’s relation to ‘National Socialism’, one in which many authors explain his membership of the ‘Party’ was the most subversive attempt ever made to deeply question – and that against the official ‘party line’ - the true essence of how ‘National Socialism’ both could and should be understood and embodied - if it were not to be reduced to a mere racist political ideology.  You may – or may not – also be aware that the question of what is or should be meant by the term ‘National Socialism’ was also a matter of intense debate within the NSDAP – leading to the exit, exile or murder of many of its own members! And though you are happy to reduce the NSDAP to a mere “criminal organisation” I would be interested to know where, in your writing – or those of Ramana Maharishi – there is reference to any of the  ‘criminal organisations’ of today: such as the The Federal Reserve Bank, Goldman Sachs, The City of London, the Bildergerg Group, the Israeli Defence Force, the USAF, The Council on Foreign Relations, Mossad, the NSA and the CIA – to name but a few, and the last of which bears responsibility for the death of 1,000,000 people in Indonesia alone (following one of the numberless coups it backed, such as those in Chile and elsewhere). 

According to an article in the online journal Britské listy from January 15th, 2014, Heidegger was an anti-Semite, a metaphysical racist, and believed in the German national revolution that was supposed to save the world.
The phrase “According to an article in the online journal Britské listy from January 15th, 2014” already speaks volumes. My question: is this or other superficial second-hand ‘knowledge’ (dated January 15, 2014!) the sole basis for your view of Martin Heidegger, or have you actually studied even a single volume of his works in any depth? If not what right have you to pass such sweeping judgement. You actually make yourself sound like that notorious Nazi judge who presided over show trials in which he did nothing but swear at, defame and curse the accused. 
In other words, like the majority of Germans, he [Heidegger] was convinced of the German superiority over other nations.

This would (and yes, I am being ironic here) explain why Heidegger had so much respect for the uniqueness of and difference between Sanskrit and other Eastern or Oriental languages on the one hand, and the German and Greek languages on the other – so much so that he felt it too arrogant to assume that an understanding of them in European terms – and of the philosophies based on them - was even possible.

One need only read Heidegger’s ‘Dialogue on Language’ with a Japanese thinker (the first part of a collection of essays notably entitled On the Way to Language) to see Heidegger’s extreme humility in approaching Eastern and East-Asian languages: for this Dialogue concerns itself with whether it was even possible to adequately understand or translate into German - or any European languages - the Japanese word for ‘language’ itself!!!

P. Wilberg says: “Feeling is the essential activity of what we call pure awareness.” That is simply not true. The essential activity of awareness is the spontaneous, continuous and unchangeable awareness of our own self-aware existence. Awareness of our own self-aware existence never changes, feeling does — at times it is present, at times not (feelings sometimes arise, at other times they do not).

Here, the words of yours that I have underlined are intended to show how you ignore and/or confuse the fundamental distinction I make in so many of my writings between ‘feeling’ as an activity (verb) and  ‘feelings’ (plural noun).  As for myself, there is not one moment in my life in which I am not ‘feeling’. If, as you indicate there are “times” at which ‘feeling’ is not “present” in you - then I  can only feel sorry for you.

I recommend also that  1. you read my essay on feeling, touch and the nature of the body - entitled Touch, Aesthetics and the Language of the Tantras, and 2. that you do not make black-and-white judgements about any one philosophical proposition of mine (or anyone) of a sort which simply and only calls them ‘true’ or ‘not true’ - as if if no deeper questions were involved. To do so implies - in deep contrast to Heidegger’s thinking - that truth itself can be reduced to a mere ‘property’ of intellectual propositions or statements about it - an idea which I feel sure that you yourself would see as “not true”!!!

P. Wilberg mistakes the awareness of something — of the objects of awareness for awareness itself. He denies the primary nature of awareness, mistaking it for awareness of something. From here it is just a step to materialism, which denies the independent existence of awareness.

This is utter nonsense. Marx himself was not a ‘materialist’ in any conventional meaning of this word. Maybe you need to read his ‘Theses on Feuerbach’ again? And as everyone who has read them knows very well, all my writings on awareness – not least my principle book entitled The Awareness Principle, are about nothing else than “the primary nature of awareness” - distinguishing awareness itself from everything we are aware of. You still have not grasped my fundamental understanding of non-duality or Advaita as a state of inseparable distinction – from which point of view awareness is both absolutely inseparable from what it is aware of and absolutely distinct from it - just as two sides of the same coin or two poles of a magnet are both absolutely distinct and absolutely inseparable.  But it seems such ‘both/and’ thinking is foreign to you or that you would rather stick with ‘either/or’ thinking.

And if I denied the “primary nature of awareness” why would I create whole sites such as www.thenewyoga.org and www.theawarenessprinciple.com  dedicated entirely to affirming its primary nature? And why would the central mantram of my teaching be that ‘Awareness is Everything’. This is a teaching which even rejects the very idea of ‘objects’ of consciousness. When you touch - and thereby feel and sense - the body of your beloved, for example, does this feeling make it an ‘object’ of awareness? What I am saying here and have written elsewhere is that simply to talk or write, as you do, of ‘objects of awareness’ - in contrast to a deep, sensual and feeling awareness of them, is already to use a word and a phrase which, in itself intellectually objectifies both things and people.

You yourself go on to write that ‘God is love and love is God’. But in repeating this old and hollow hippie cliché you do not begin to question what ‘love’ itself essentially is. But if, essentially, ‘God’ is awareness – does the ‘love’ you write of really have nothing to do with the sort of deep feeling nature of awareness that I write of and which you reject. Is not love precisely a capacity for deep feeling awareness and understanding of other beings? If not - then what exactly is the nature of this ‘love’ and this ‘God’ that you write about?

How can we ‘love’ God or any thing or person, without a capacity to understand, get to know and identify with them in a feeling way – through ‘feeling awareness’? Or are we to understand people as mere objects of a particular ‘loving feeling’ (noun) in  ourselves - rather than as the activity of deeply feeling (verb) and understanding others – to the point of being able to use this feeling awareness to fully affirm and identify with  others in a feeling way?

To me, the essence of what you name with the now empty and hollowed out term ‘love’ is feeling awareness, is the deeply feeling activity of awareness – the very idea of which, however, you reject.
You write of ‘love’ – and in particular love of God (a strange idea if ‘God is love’) but I must admit to wondering if feeling - even basic human feeling - and feelings - have any place in your teachings or life at all?  And what are our bodies – and the bodies of all things - if not bodies of feeling awareness and in this way the primary instrument and expression – God’s instrument and expression and a portion of God’s body?

It seems instead that your teachings are dominated by concepts of ‘good’ and ‘evil’. But is not the primary source of ‘evil’ simply ignorance or a-gnosis – an ignorance that need to be lovingly understood and not just ‘fought’ or ‘attacked’? In contrast, beliefs of the sort you seem to hold – in particular belief in ‘ungodly’  ‘forces of evil’ are beliefs that are self-reinforcing and self-fulfilling. They do not help to overcome evil but, through lack of a loving, feeling, understanding actually - can lead even the best-willed people to cruel acts - acts which then of course reinforce the belief in their ‘evil’. This belief in ‘forces of evil’ is the basic  sickness and curse that has afflicted humanity throughout the ages and still does.

It is of course also made worse if this ‘evil’ is identified with a particular race or ethnic group – whether Jews or Germans – and there is a distinct undertone of Germanophobia in what you write about me or worse, a deep-seated hatred of Germans - just for being Germans. But this is something I am long used to, having being attacked as a child just for having a German name and parents – even though my mother was a Jewish refugee from Nazi Germany and my father a non-Jewish German who was active in the underground German resistance until 1935, imprisoned for a year and then forced to illegally cross the border to Czechoslovakia to escape re-imprisonment – or worse. That is how, before making his way to England, he first found himself in Prague, which left him with a great love for the Czech people and also Czech music. For he was a musician and band leader himself, belonging to perhaps the only band in Germany which refused to join the Nazi musicians’ union  - and refused also to stand up and give the ‘Heil Hitler’ salute when Goebbels himself arrived at an event at which they played…

Some knowledge and feeling understanding also of the personal background and biography of those you identify with ‘forces of evil; – including me, or so it appears – would be welcome! For having grown up in an isolated family and community of Jewish and non-Jewish German ‘survivors’ of Nazi Germany, I decided at a very early age that I would not be content until I had understood the nature and essence of National Socialism itself in the broadest possible political and economic context, and also, at the deepest possible philosophical level – one free of simplistic, racist and essentially destructive notions of innately ‘evil forces’ or ‘evil Germans’. Since then I have come to understand that Germany was not actually responsible for either of the two World Wars of the last century (see The Forced War by David L. Hoggan and Conjuring Hitler: How Britain and America Made The Third Reich  by Guido Giacomo Preparata). I have also come to agree with Heidegger that ‘victory’ against Germany in both these wars ‘resolved nothing’ in terms of the questions which faced the world before these wars and still face the world today – and that in a way for which no other answers are offered but evermore and no less cruel wars, all of them still justified and created by notions of ‘evil forces’ that must be ‘fought’.

Equally informative is the fact that P. Wilberg is described as “an author with ethnic German and Jewish-German background”. Most Germans and their supporters are more or less convinced of their exceptionality and therefore also their superiority over others.

A sweeping and shockingly racist statement – and one which, implicitly, makes you and all other nations and ethnic groups innately superior to “most Germans”, does it not? Look at ‘the mote in your own eye’, Mr Vacek! And if there is also no such thing in your eyes as ‘unjust suffering’ – why complain about the suffering caused to Czechs and other nations and ethnic groups by Germans?
Is this not a contradiction, as it is also to write about Auschwitz whilst ignoring the persecution of Germans in post-war Czechoslovakia – as well as the 11 million Germans who died – most in American concentrations camps or through revenge killings, rape and starvation – after the end of WW2? Sorry Mr Vacek, but I refuse to accept such one-sided, pride-full, narrow-minded, self-contradictory and racist ‘spiritual’ opinions.  

P. Wilberg accuses Ramana Maharishi of ignorance of Marx' and Nietzsche's philosophy and of his failure to free himself from the intellectual ignorance of his environment. This I find unbelievable. Please notice that all the three philosophers he admires are Germans. So, spiritual wannabes, hurry up and start studying Marx! Would it, however, not be better to realize that Marx was one of the founders of communism and therefore also bore responsibility for all the terrible crimes perpetuated in its name, including communist concentration camps, the so-called gulags, as well as the Czech concentration camp Jáchymov?
Is it not true that you will know a tree by its fruit?
This is a no more intelligent argument against Marx than saying that the crimes and mass murder committed by the Christian crusaders were the ‘fruit’ of Jesus by which we shall ‘know’ him  - and that he bears responsibility for them! Surely this level of argumentation is much beneath the level of your own intelligence Mr Vacek.

If you have “…doubts about the extent of his [my] spiritual practice and experience” that is an important question. Perhaps you could settle those doubts by actually meeting me or at least reading my books – to begin with perhaps my Memoir of Metaphysical Experiences which is published under the title Dreams, Music and the Many Faces of the Soul, can bought or just read on-line on my homesite.

The validity of any given teaching is tested by its practice.

Alternatively, or in addition, you might first of all – and before passing your grandiose and superiority-filled ‘Final Judgement’ on me – be interested in hearing from my students and/or readers about their experience of ‘testing’ the practice and benefits of my teachings - including a few who used to be students of yours. 

He [me] advises us not to worship Eastern spiritual masters.

Here I must correct you for the sake of readers of your letter on my article. The very title of my article referred to modern “neo-Eastern cults of meditation” and to those who claim to speak in the name of ancient Eastern sages and teachings. It did not refer to all those ancient Eastern sages and teachings themselves.

But in one important way your statement here, Mr Vacek, is absolutely correct. I definitely do advise people not to “worship” any human being at all – not even any “sage” or “spiritual master”, genuine or not, old or new. That is because any ‘master’ (or even ‘god’) who has an in-built need to be “worshipped” by their believers, followers or devotees is - in my view - no true ‘god’ or ‘master’ at all. It’s that simple.

Mr Vacek. I am really not some evil demon. I am just a highly individual thinker and teacher committed to continuing to ask new and important questions – but without in any way assuming that the answers – or even the most basic questions – have already and long ago been known and settled by any ‘master’ - and so only need ‘passing on’ through this or that ‘lineage’ or ‘tradition’, Eastern or European, Indian or German.  

What a boring and dead spiritual world we would live in if this was the situation! For then there would be no more new answers - or questions - to be learned from experience - and no continuing evolution also of new types of ‘spiritual’ experience or practice by which to explore or even just discover those new questions and answers*.

Like you, I do believe in ‘right’ and ‘wrong’. Unlike you, I do not believe in a battle between good  and ‘evil’ or ‘ungodly’ forces. In fact see this very belief as ‘wrong’ – but not ‘evil’ in your sense. That is why I continue to fully respect the basic good intent behind your entire work and teachings, and do so even if I see elements of them as ‘wrong’ or even harmful. 

All I ask from you through this letter is that you adopt a similar attitude of basic respect for my work and teachings - however strongly you may disagree with or dislike them.

Yours, sincerely and respectfully,

Peter Wilberg

*For example 1. the question of ‘ego’ - which is effectively equated with some sort of ‘original sin’ in many Eastern teachings and practices. In my teaching and that of Seth, ‘ego awareness’ is essentially understood as nothing more than what I call ‘focal awareness’ - in contrast to a larger, more spacious and trans-personal field awareness – the essence of ‘pure awareness’ and of the divine. Our world is certainly full of evidence of the danger of identifying awareness in general with ‘ego awareness’ or ‘focal awareness’ alone – to the extent that it totally obscures and replaces field awareness. The practical question however, is not how to ‘dissolve’ or ‘transcend’ what is called ‘ego awareness’ and  ‘ego activity’ - without which we could not focus on or engage in a single everyday life activity - but how to ensure that both ego awareness and ego activity remain connected to and intuitively guided by their source – which is field awareness or pure awareness itself. The answer is to ensure that ego awareness does not either replace or constrict or fill up and preoccupy this divine source field of awareness or turn it into a mere ‘object’ of enquiry in the form of what is called ‘self’. This aim can only be achieved through a primary identification with pure, field awareness - but only with the added recognition that pure awareness alone is what allows a constant, on-going ‘witnessing’ awareness of the ego and of everyday ‘ego activity’ itself – and in this way prevents identification with them. Without this added recognition, field and focal awareness, Self and ego, will constantly feel at war with one another, and students of meditation find themselves asked to do battle with their ‘sinful’ egos.  My mantra: the pure awareness of ‘ego’ is not itself anything egoic, just as the pure awareness of a thought, feeling or sensation is not itself a thought, feeling or sensation – but instead is a boundlessly fertile, creative and enriching source of new thoughts, feeling and sensations.  2. As for the question of ‘thinking’, I regard myself as a thinker precisely because, in one very important sense: I do not think. By this I mean that I do not experience what is called ‘thinking’ itself as something I ‘do’ - as a mental or intellecutal activity. Instead thoughts simply and spontaneously ‘occur to’ or ‘arise in’ me. They arise in and from the light-filled expanse of pure field awareness and the warm, dark and pregnant depths of bodily, feeling awareness - both of which are the richest source of thought, in contrast to any ‘activity’ of ‘thinking’.


Some reviews of a few of my books for your interest - from readers I have not even met or taught:

Tantric Wisdom for Today’s World

Peter Wilberg is an original Guru in the spirit of Non-dual Kashmir Shaivism. ‘Tantric Wisdom for Today's World’ represents a small part of his vast creative output. This text is a powerful collection of lived understandings, fresh historical insights, awareness practices and sutra-type transmissions which are inspired by a precious and ancient lineage. At the same time, the author breathes new life into these teachings and his direct realization comes through clearly. Non-dual readers and practitioners alike will find here countless opportunities for the transformation of experience and perception.The author has devoted his life to writing about and teaching what he terms `The Awareness Principle'. The book of the same title is also highly recommended and it contains very practical ways to `apply' Awareness in everyday situations such as illness and other therapeutic/healing contexts. You could visit www.thenewyoga.org  to discover many gems of his authentic and profound teachings and writings.

Tantric Wisdom for Today’s World / The Awareness Principle

I'm very familiar with Peter Wilberg's work. In my view, he is one of the more brilliant voices of our time, for several reasons. One of these reasons is that his views, and his work, have been developed from a basis of the philosophy-science of Kashmir Shaivism, specifically its subset Trika Shaivism. These are religious-sounding terms for the most sophisticated philosophical-scientific system ever developed by humankind. For a variety of reasons, Kashmir Shaivism is little-known, even inside India. It was synthesized and articulated primarily by Abhinavagupta and Kshemaraja, arguably two of the greatest philosophical teachers in all of history, in the 10th and 11th centuries. However, per the esoteric nature of much of the content, and the fact that many of the deeper teachings of Kashmir Shaivism remain available solely in the original Sanskrit, its great potential value to the world remains largely unrealized.

Enter Peter Wilberg.

Peter Wilberg's value as an author and philosophical-scientific voice resides not just in the fact that he freshly and clearly presents the truths articulated by Kashmir Shaivism, although he does so well and effectively, but that he obviously understands that Kashmir Shaivism comprises a system - a template; a framework - a science. A science with which any person can come to experience the depths of consciousness on all levels, for themselves.

The true power of Peter's wisdom, though, comes from the fact that he directly experiences these deeper aspects of consciousness, and that he thus offers his insights on the basis of his own experience, and the insights that his experience provides, rather than on the basis of conjecture and/or reason, alone. I don't know Peter personally; I just know that his writings are based in experience, because I have similar on-going experience, and so I can see this experience reflected in Peter's writing and thought. Utilizing its toolsets, and obviously benefiting from the clarity provided by long-term use of its practices and methods, Peter Wilberg is further utilizing Kashmir Shaivism as a toolset to shine light on some of the key areas of science, of social, political and economic thought and life, and of religion, in ways that can advance each of these areas of life dramatically, if, when and as they are applied.

The Awareness Principle  See also www.theawarenessprinciple.com

I would like to express my gratitude to you for the invaluable role your writing on The Awareness Principle has played in my journey of self-enquiry. I discovered your website on The New Yoga of Awareness about two years ago and have constantly returned to the essentials of ‘The Awareness Principle’ - which have greatly helped me in both recognising and stabilising in my true nature of Awareness. I have found particularly useful your basic introductory mantrams:
  • The awareness of a though is not itself a thought.
  • The awareness of a sensation or emotion etc. is not itself a sensation or emotion etc…
Also the one that suggests that instead of using the word ‘I’ and thinking to ourselves that ‘I’ think, feel or experience ‘X’, we instead simply say to ourselves ‘There is an awareness of thinking, feeling or experiencing ‘X’.
These are all very practical ways to discriminate between awareness and its contents as well as a powerful aid for dissolving potential identifications. 

Heidegger, Phenomenology and Indian Thought

I commend this book highly. This book is ground breaking.  It is bold and courageous, and refreshingly original in its perspective.  It will definitely challenge and provoke thinking beyond the well versed ideas in existential thinking.  A slim book at 116 pages, and divided into four parts with a preface, every page in it got me to pause and contemplate.  

It is a book that needs to be read slowly.  I found this book strewn with gems, all the more precious as they resonate with meditative thinking and a meditative space. To read this book, it requires letting go of pre-conceived notions of existential-phenomenology itself and remain open to hear what Wilberg says.

The Illness is the Cure

One of the most inspirational aspects to your work and writing, for me, is that you take essential truth, whether from sources ancient or modern, or your own inner wisdom - and you demonstrate clearly and articulately how that truth applies in essentially every area of human living, whether in terms of direct inner experience, relationships, social and economic dynamics, and so on - and now, with your latest book, how this applies to overall health, as well. Even more importantly though, your application of timeless wisdom to these different aspects and areas of living shines new light, and brings important new information and perspective, to the topic areas themselves. This approach often supplants misunderstanding, and/or fills in gaps and blind spots which currently exist in these topic areas, per the incomplete approaches of so-called conventional wisdom.  

And some general feedback from readers I have not even met:

You are daring a synthesis that others cannot conceive.
B.J.v-D

I have begun reading your work of late and am so very thrilled to see and learn from your exquisitely integral genius and immense spirituality and scholarship. Anyway, when I access such brilliance and helpfulness such as yours, I want to reach out and thank you so very much and at least virtually, shake your hand. You are beyond a doubt an all-too-hidden-in-plain-sight gift to the human race, holy brother! 
R.K.

I wanted you to know the joy and excitement a student like me gets from discovering your work. Clearly you have written more than a lifetime of work and maybe the phrase 'pearls before swine' could arise when you realize how few of us even begin to appreciate the undoubted genius behind them.

D.Q.

I cannot begin to express to you how much it means to me to have discovered you and your work. Reading 'The Awareness Principle', 'The Science Delusion' and your book on Heidegger and Indian Thought has been, for me, much more than a 'reading' journey. It has been transformational ... a blessing!
I'm currently reading 'The New Spanda Karikas.' Jaw dropping insights.  Your sentences have seven league boots on, covering whole regions and kingdoms in their stride, whilst the clown unicycle of my mind struggles to keep up.
THANK YOU for... everything...  you have, as Wm. Blake might have put it, labored heroically in the Fires of Eden.  Your work belongs to the future archives of a more enlightened planet. I pray we make it there.
C.Y.

I have been reading your work and letting it speak to me through my life, through my thinking, through my relating and through my bodying. I would return to read whole texts then passages then just sentences and then just individual words. Even if I did not understand I would let them call me back time and time again. There, where no understanding was, there was the calling of the Word. It is my opinion now that the only way to understand who you are and what your message is, at least when it comes to you as a writer and thinker, can only be experienced through juxtaposition of your different books and subjects so we can experience their underlying (value) structures and many as yet unthought but anticipated ways of being that they open.
O.M.

Final Note:

The purpose of adding these reviews to my letter to you is simply to show that some people do me the honour and make the effort of actually reading my works before (as you do) branding my entire work as mere ‘academic philosophy’ -  or else as the expressions of an evil German who completely rejects Eastern thought - Indian thought in particular!
It seems you do not know that from the earliest years of the 19th century, not only did many German thinkers revere and draw from Indian thought, but for a long time Germany identified itself with India and saw itself as ‘The India of Europe’ – feeling oppressed by foreign powers of the sort responsible for wiping out a third of the entire German population during the ‘Thirty Years War’.
German thinkers were, of course, also the pioneers Indology and of Sanksrit studies – indeed of linguistics as such.

It was not some feeling of innate ‘superiority’ over other nations but the immense richness of German culture, music and philosophy - long recognised by other nations - that made it unique, and that before Germany even became a ‘nation state’.