K otázce ‚Zla‘

EXISTUJE ‚správné a nesprávné‘. Také existuje ‚dobro‘ (což je skutečný význam slova ‚Bůh‘). NIC TAKOVÉHO JAKO ‚ZLO‘ však neexistuje.

Tím chci říci jen to, že neexistuje nic takového jako zlé ‚síly‘, ‚bytosti‘ či ‚osoby‘ — existují pouze špatné, nebo dokonce strašné ČINY. Ty pramení z přesvědčení, která jsou již z podstaty věci nesprávná, obzvláště pak ZE SAMOTNÉ VÍRY VE ‚ZLO‘ nebo v jakousi věčnou ‚válku‘ či ‚boj‘ mezi ‚Dobrem a Zlem‘.

Toto velmi primitivní a nesprávné přesvědčení se stalo pro lidstvo prokletím na celá staletí. Kromě toho je i HLAVNÍ příčinou všeho, co zakoušíme a nazýváme ‚zlým‘.

Přesvědčení, že někteří lidé nebo skupiny LIDÍ jsou — inherentně a samy o sobě — ‚špatné‘ nebo ‚zlé‘ (například všichni Židé nebo všichni Němci), samo spěje ke svému naplnění. Právě toto přesvědčení je od počátku věků zodpovědné za nejstrašnější zločiny a zvěrstva!!! Neboť je-li někdo ‚zlý‘, pak nás samozřejmě Bůh ospravedlňuje k tomu, abychom s ním nakládali, jak uznáme za vhodné, a dokonce jej mučili nebo zabili!!!

Je samozřejmě pochopitelné, že slovem ‚zlý‘ označujeme mnoho strašlivých násilných činů, například zneužívání, mučení, vraždění, znásilňování, genocidu atd. Takové činy jsou zajisté NESPRÁVNÉ a zároveň i ‚špatné‘, neboť působí mnoho utrpení. A násilí jakéhokoli druhu není pouze nesprávné, ale také NEODPUSTITELNÉ.

Výraz ZLÝ se však pojí s jistým nebezpečím, neboť jeho používání posiluje přesvědčení, že lidé, kteří se dopouštějí neodpustitelně špatných a násilných činů, jsou sami v podstatě ‚špatní‘ nebo ‚zlí‘, místo aby za ‚špatné‘ nebo ‚zlé‘ byly považovány POUZE JEJICH ČINY NEBO CHOVÁNÍ.

Nebezpečí spočívá i v tom, že lidé nebo skupiny lidí, které jsou neustále označovány za ‚zlé‘, toho jednoho dne budou mít dost a řeknou si:

„Dobře. Jestli mě (nebo nás) VIDÍTE takhle, budu (budeme) se tak i CHOVAT.“

Ve skutečnosti jsou však i ty NEJSTRAŠLIVĚJŠÍ ČINY, jakých se člověk nebo skupina lidí může dopustit, na té nejhlubší úrovni vždy motivovány DOBRÝMI ÚMYSLY.

Potíž spočívá v tom, že naše dobré úmysly mohou být snadno POKAŽENY, POKŘIVENY a DEFORMOVÁNY — například jistými zkušenostmi z dětství, naším vlastním utrpením a v první řadě našimi vlastními přesvědčeními, obzvláště pak těmito:

1.      pomsta je oprávněná,

2.      ‚účel světí prostředky‘,

3.      VÍROU V SAMOTNÉ ‚ZLO‘, tedy přesvědčením, že jistí LIDÉ, nikoli pouze jejich činy, jsou nebo mohou být v podstatě ‚zlí‘.

Je nutné ZNOVU A ZNOVU UPOZORŇOVAT na paradox, že vůbec největší ‚příčinou‘ všech nejhorších a nejstrašnějších činů, zločinů a zvěrstev, zkrátka všeho, co označujeme za ‚zlé‘, je VÍRA ve ‚zlé‘ bytosti, lidi či síly (a nikoli pouze ve zlé činy).

V rozporu s tímto VELMI PRIMITIVNÍM PŘESVĚDČENÍM musím souhlasit s psychologem a mediátorem Marshallem Rosenbergem, který tvrdí, že „... kořenem násilí je samotný koncept zla či špatnosti. Když někoho označíme za špatného nebo zlého, vyvolává to v nás touhu jej potrestat nebo mu způsobit bolest... Rosenberg tento postoj srovnává s přístupem, s nímž se setkal v kulturách, ve kterých koncept zla neexistoval. V takových kulturách panuje přesvědčení, že když někdo někomu ublíží, je to proto, že není v souladu sám se sebou. Ostatní na něj pak pohlížejí jako na nemocného a podniknou potřebné kroky, aby mu opět pomohli nastolit harmonický vztah k sobě samému i druhým lidem.“

Teroristé, mučitelé, vrazi a zločinci, včetně těch nejhorších válečných zločinců a tyranů, nejsou pouze lidmi, kteří působí utrpení. Obvykle jsou také lidmi, kteří potřebují, aby ostatní skutečně pochopili JEJICH VLASTNÍ UTRPENÍ (toho se jim však možná nikdy nedostalo).

Je dobře známo, že lidé, kteří týrají nebo zneužívají děti, byli většinou v dětství sami týráni nebo zneužíváni. Podobně je tomu u lidí se sklony k násilí — převážná většina z nich byla sama násilí vystavena. A mnozí takzvaní teroristé jsou oběťmi státem financovaného teroru. V důsledku brutálních vojenských útoků na civilisty jim například hrozila ztráta domu, půdy, dětí nebo celých rodin.

Ve skutečnosti je tedy ‚zlo‘ pouze označením pro krajně nepochopenou podobu ‚patologického chování‘, které vyvěrá z pachatelova vlastního utrpení neboli patosu.

Ano, drazí čtenáři, pochopili jste mě správně. Skutečně TVRDÍM, že ani Stalin a Hitler nebyli ‚špatnými‘ nebo ‚zlými‘ lidmi, ať již spáchali cokoli a ať již jejich ‚osobnosti‘ vykazovaly jakkoli psychopatické, paranoidní či odpudivé rysy.

Také tvrdím, že lidé, které označujeme za ‚zlé‘, zpravidla nepotřebují pomstu a ‚trest‘, ale duchovní, psychologickou a etickou POMOC, obzvláště proto, aby pochopili vlastní klamná či paranoidní přesvědčení, aby pochopili, že ‚pomsta‘ nic nevyřeší a že „kdybychom se řídili pravidlem ‚oko za oko‘, byl by celý svět slepý“ (Gándí). Potřebují pomoc, aby pochopili, že i ti, vůči nimž cítí hněv či nenávist nebo je považují za příčinu SVÉHO utrpení, nejsou v podstatě ‚zlí‘ LIDÉ.

Abych se vyjádřil jasně: nevidím na pocitech hněvu, zatrpklosti, zloby, nebo dokonce nenávisti k lidem nic ‚nesprávného‘, neboť ti, kteří nedokáží cítit ‚nenávist‘, nemohou skutečně cítit ani lásku. Je však VELMI NESPRÁVNÉ považovat ty, vůči nimž cítíme hněv nebo nenávist, za ‚zlé‘ a snažit se jim ‚pomstít‘ ve stylu biblického Boha Otce.  

Nazvat KOHOKOLI ‚zlým‘, a to dokonce i vrahy, násilníky, mučitele nebo tyrany, jako byli například Stalin a Hitler, je ve skutečnosti ta nejprimitivnější a nejvíce zjednodušující odpověď na OTÁZKU, kterou si dosud málokdo položil: PROČ někteří lidé dělají druhým strašné věci?

Jednoduše říci, že dělají strašné věci, protože jsou ‚špatní‘ nebo ‚zlí‘, NENÍ VŮBEC ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ. To, že označujeme lidi za ‚zlé‘, nám na otázku, proč dělají to, co dělají, nemůže ani začít poskytovat ODPOVĚDI. Ve skutečnosti to znamená, že jsme si tuto otázku dosud ani NEPOLOŽILI!!!

Kdybychom se chtěli vážně zabývat otázkou ‚zla‘, museli bychom jeho kořeny hledat ve vžitých, avšak velmi zastaralých náboženských mýtech, přesvědčeních a ideologiích, jakož i způsobech, jakými tyto mýty byly a stále jsou používány a zneužívány.

Kdybychom se chtěli vážně zabývat otázkou ‚zla‘, museli bychom si, podobně jako jsem učinil v této eseji, také klást otázky ohledně samotné PŘEDSTAVY ‚zla‘ a ukázat si, jak byla a stále je používána a zneužívána těmi nejhrůznějšími způsoby, vedoucími k těm nejhorším, nejhrůznějším a nejstrašlivějším násilným činům a příkořím.

Chápání toho, co se nazývá ‚zlem‘, jak je předkládám v této eseji (a jak je také vysvětleno v Sethových knihách od Jane Robertsové), je pro lidstvo nesmírně důležité, neboť JEDINÝ způsob, jakým lidstvo může překonat všechny hrůzy, které označuje za ‚zlo‘, je nahlédnout, že pramení z víry VE ‚zlé‘ bytosti a síly. O to důležitější je pochopit, že všechny BYTOSTI, včetně LIDSKÝCH BYTOSTÍ, jsou v podstatě DOBRÉ, a to ať již jsou jejich činy jakkoli nesprávné, špatné, strašné nebo hrůzné.

Toto chápání ‚zla‘ nevnímám pouze jako svůj nebo Sethův podivný či výstřední názor, ale jako jediný skutečně autentický ‚křesťanský‘ přístup: ‚Chovej v nenávisti hřích, nikoli hříšníka.‘ Základní význam slovesa ‚hřešit‘ je ‚minout cíl‘. ‚Hříšníci‘ jsou jednoduše lidé, jejichž dobré úmysly se z rozličných důvodů ‚minuly cílem‘. Potřebují, a my ostatně také, chápající vědomí, které jim ukáže, jak k tomu došlo, nikoli SOUDY ohledně toho, jak jsou ‚ZLÍ‘, od lidí, kteří se staví do role Všemocného Boha.